|
... až půjdeš cestou splněného přání, nachvíli zastav rozběhnuté kroky, ... a vduchu pohlaď prošlé roky, kdy zaplakal jsi ránem svého dospívání .. / Motto z naší, dnes již prehistorické, stužkovací pozvánky
|
|
-
|
|
psána v rozmezí od jedenácti do jedné v noci:)...před koncem školního roku, kdy jsem se topila v učení...takže vzpomínka na školu...
|
|
Trapně optimistická :-)
|
|
Jednou, ještě na jiném pracovišti, jsem si všiml, že má kolegyně je dnes jaksi jiná, celá rozjařená! Zeptal jsem se jí, co tak pěkného se přihodilo, že má takovou dobrou náladu! Se šibalským úsměvem mi odhalila své pravé rameno a na něm měla Henou nakreslenou krásnou pumu ve skoku! I já byl ten den nějak rozverný a o přestávce jsem jí napsal tuhle básničku. Ještě teď mi v uších zní její smích něžnou rolničkou!
|
|
....ty má v očích občas každý z nás .....
|
|
Poslední pro něj... Já jdu dál!
|
|
...
|
|
Spočítej svý hříchy...
|
|
přeberte si to jak chcete
|
|
. a možná trochu jeho lásky .
|
|
Jak pojmenovat něco, co sami nevíte, co je...mé velké díky tobě, jež se svým věčným úsměvem, stala si se noční můrou každé mé chmury.
|
|
......jaká vlastně ? Určitě jiná .....
|
|
Pokusil jsem se o romantickou báseň.
|