|
Ze sbírky: "Uvadlá květena"
|
|
tam někde uvnitř člověka - ten pocit nemám rád
|
|
Napsáno v trolejbuse při útěku z domova.
Pěkná slečna mi trošku koukala přez rameno, ale nějak jsem něměl náladu se s ní seznámit.
Jasný důkaz mé rozervané a smutné situace..
|
|
...
|
|
Jsme relativně šťastní... Snažíme se... Díky za rybky... Za Tresky obzvlášť..
|
|
Po každém dešti stoupá z lesů pára...
|
|
Mé vnitřní tázání ...
|
|
je půlená. připadám si jako milióny stlačených kyslíkových bomb... a za chvíli... se rozprsknu do prostoru... nebo možná vysublimuju... nakonec zkondenzuju... jako Šírín
|
|
chce to činy..
|
|
... ze života ... nikolivěk mého ... pokud se v tom někdo pozná jde o podobnost čistě náhodnou ...
|
|
bí frí.
|
|
"Co dokáže čaj?"
|
|
Ne - v rychlosti to není,
to se duše v těle mění,
co dříve za život stálo,
dnes se jeví málo...
|
|
Taková chudičká básenka. Datuje se ke dni 12. 8. 08. Taková rádobybeatnická.
|
|
Filosofická deprese
|
|
Jsou dívky, pro které je každý projev lásky bernou mincí! Ostatně bez té mince vás ani Chárón nepřeveze přes bájný Stix!
C'est la vie...
|
|
...některý dny...prostě vážně nemají smysl...("jéchecheche!:D:P)
|
|
30.5.2008 ... zase po delší době jsem něco vyplodil ...
|