Už nechci nikam spěchat, chci cítit, že žiji, všímat si drobností, které nemám čas vnímat, chci se zahledět do svého nitra...

Noc ze soboty na neděli. Stopy dvanáctiletého harcování po plesech.

(odpověď pro Pimpa)

...přirovnání k lidem a jejich pastem..vždy se najde někdo, kdo jim pasti kazí, nebo je chvíli i jejich obětí...podstatné je,že jak jste a stejné pavučině a pak až obětí, už pro ně není tak snadné ,,zaútočit,,...

..Vždy se najde někdo, kdo nohy podrazí, vždy někdo, kdo rád ze země zvedne...ale ta doba mezitím je čas, kdy si hovime v davu spadenych a přemýšlíme, zapojuje se do písně smutku, jednoduchosti...je složité vstát, ale složité věci jsou důležité :)

Já vím, je to dlouhý. Ale já za to nemůžu. To ono samo se to. (pozn. aut.: velká písmena v tomto případě neznamenají začátek věty.)

..Hlubokomyšlený pokus.Až na dně se prý dá odrazit..do té doby nezbývá než čekat,zda ti,co se vrhají tam po hlavě,nedají nám radu,znamení..já mám skrýš a svůj odrazový můstek...

Nenechte se zmást začátkem, já mám důvod pro ta čísla! :)

... on už bude vědět.

Jedna z melancholie..

sama sebou? Jako dříve?

pramálo poetická

..delší ale dle mého povedené dílo s nádechem absurdna.. Každý ví, že hřích je to, co se každému hne ve svědomí.. Lidí bez svědomí jsou pak bez hříchu? Kdo to posoudí?.. Snad jen morálka ostatních :o)