Já vím, je to dlouhý. Ale já za to nemůžu. To ono samo se to. (pozn. aut.: velká písmena v tomto případě neznamenají začátek věty.)

Noc ze soboty na neděli. Stopy dvanáctiletého harcování po plesech.

královna zhuleného času, dá si snídani a může jet

Zase jedno starší dílko z deníku

My pláčeme pro ně, a oni zatím pláčí pro nás...

Jak to tak člověku bloudí hlavou v půl třetí ráno....

... Co dodat.

sama sebou? Jako dříve?

Myslím, že název je jasný, je starší, taková obyčejná, naivní, ale já jí mám ráda pro ten závěr. Je v něm trochu mé životní filozofie(jestli se to tak honosně dá nazvat).

Taková, něčím jiná báseň, napsána do malého bločku při sledování filmu, respektive reklam. Ale to jí na upřímnosti neubírá. Teda, snad ne.

O víkendu jsem v dílně našel přesně ten šroubek, o kterým se píše... Má velkou plochou hlavu s jakousi špičkou, takže se fakt točí jako káča. Myslel jsem, že se dávno někde ztratil:-) Další písňovej text. Jen kdyby tady dali víc místa na ty mp3...

Pro ty co si myslí, že jsou víš! Nemají důvod jako ani já či ostatní trapně kritizovat bez důvodu!