je půlená. připadám si jako milióny stlačených kyslíkových bomb... a za chvíli... se rozprsknu do prostoru... nebo možná vysublimuju... nakonec zkondenzuju... jako Šírín

...

...nikdy nikdo nepochopí nic...a zae se uzavírám někam kam bych nechtěla..ale ono to jinak nejde...vím, že to jinak nejde...

... v každým případě je dobrý aspoň se o něco pokusit, .... vždyť i Lumíci demonstrují svým pochodem smrti odhodlání k životu ... - a vo tom to je ...

- fiktivně - nefiktivní pocitová kytička...

..

... kdo by nepotřeboval ...

Jsou dívky, pro které je každý projev lásky bernou mincí! Ostatně bez té mince vás ani Chárón nepřeveze přes bájný Stix! C'est la vie...

...

?!?

.....

pro celou tu dobu...

24.6.2008 ... zase trochu jinak ...

Touhle básní končí něco moc významného... Končí jí mé Otazníky mládí...

Napsáno v trolejbuse při útěku z domova. Pěkná slečna mi trošku koukala přez rameno, ale nějak jsem něměl náladu se s ní seznámit. Jasný důkaz mé rozervané a smutné situace..

...

Nevím, jestli je to zrovna o životě, ale vzpomínání k životu patří, ne?