asi o návratu k sobě...

Roztahaná básnička, která se mi nejdřív sama vnutila, pak mi zase utekla a nakonec (až na název) dopadla úplně jinak než původně měla

učit zpěv je dar

Věnováno všem Psancům. Já tady teď tolik nejsem, ale vždycky sem budu patřit.

pro mě asi tak trochu netypická, ale což...

hudba je víc. hudba je ticho. hudba je dotek. hudba jsi ty.

nic v tom nehledejte :-) básník chtěl jenom říct, že se mu tento způsob zimy jeví poněkud podivným a radši by už jaro. Nějak se mu do toho povedlo zamotat i lásku k jeho ženě, neb seznal, že bez lásky jara prostě není :-)

Nemají nic společného. Snad jen to, že přiletěly v noci. Nevím, jestli nemají být spíš v deníku...

mám dost plačtivých rán, bláta, špíny a uštěkaných psů...

Bylo nebylo. Netuším, kudy přišla, ale když už...