Věnováno všem mým „Ex“,a všem těm,které nikdy nedovolili,abych jejich „Ex“ kdy stal. Vůbec první báseň co sem kdy napsal - někdy v sedmé nebo osmé třídě zák. školy.

měla jsem problém... Pozn.: Problém vyřešen ;)

Jak je možný, že zadávám téměř pokaždý kategorii láska - zklamání? Asi prostě umim psát jen sentimentálně-zoufalo-marně...

Ach ty vzkazy v bezdrátovejch světech..

půlnoční chmury

Šestnáctiletý melodrama z programu pro dospělý...

V tichu noci spolu rozmlouvá moje Já a moje já ...chodí k sobě na rady...ale to je jedno ...Já kecá do života, i když se ho to malé já neptá ...prostě z nutnosti ...chránit, bránit, radit ...

Jedna starší...

dávno

moje vlastní fotka a moje vlastní krabička .D jinak.. nerada bych, aby ta báseň byla klišé... .(

No...některé věci nemá člověk šanci pochopit,ani prý nemusí...nemá cenu to rozmazávat na víc než čtyři sloky,či paútvary...dobře že je pryč!

nic...jen výkřik plnej nenávisti (neoprávněný? asi jo...)

Epitaf na dvě sloky...