 13.02.2010 1 773(14) 0 |
plný strachu
o zítřek
a pár chvil v obětí
-jen sen?
bojím se snít
-jsem snílek
a tak umírám-
bez pochopení
úsměvy
napůl chápající
z větší části
lítostivý
a tak nedůvěřivá
teď a tady
bez zítřků
snů
a snílků
bojím se
jít ven,
malovat a žít
-podpora
z gumových medvídků
se roztekla
možná to bylo sladký,
ale pomíjivý-
chybí mi
on
-s ukradenými sny-
o zítřek
a pár chvil v obětí
-jen sen?
bojím se snít
-jsem snílek
a tak umírám-
bez pochopení
úsměvy
napůl chápající
z větší části
lítostivý
a tak nedůvěřivá
teď a tady
bez zítřků
snů
a snílků
bojím se
jít ven,
malovat a žít
-podpora
z gumových medvídků
se roztekla
možná to bylo sladký,
ale pomíjivý-
chybí mi
on
-s ukradenými sny-
16.05.2010 - 04:44Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokřivený zrcadla : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nakreslím si svět...
Předchozí dílo autora : Milovala jsem tvé obejmutí...
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Mlčeti Zlato» narozeniny
IceEasy [13], Fato profugus [13], philip08 [12], IAN [12], stylistaMirek [10], Once upon a lifetime [9], Sargon [9], janubalinka [8], to_neres [8], Evža [2], 7z7z7 [2]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
