balada osamělých rán

Jsem tvůj sen, co tě budí ze spaní
Kontrabas větví, k tomu zpěv havraní
Temnota nitra v stínohře duše
Nad ránem samota pokojem kluše
Přichází dívka, mladší než ty
Nejmladší z mladých, zákona kryt
Drží ji v okovech touhy a čekání
S životem jenom občas se seznámí
Vždy však jen sama, bez průvodce
Cíl věčné touhy
Má ve své ruce.
A snaží se dojít k cíli svého žití
Nejsou to plytké lži, není to naděje
Nejsou to děti.
Chce jenom cítit tu sílu v těle
Sama se sebou se v peřinách pere
A vítězí
Jsem tvůj den, co tě nutí do spaní
Poslední paprsky co smrtí zavání
A ty jsi zase doma.