TO JSEM (BYLA) JÁ

Dušičko moje! Kampak se chystáš?
Což je tak špatné být mojí součástí?
Mé slzy nevidíš a smích neuhlídáš...
co je to za slůvko, co uvnitř tebe zní?

Co je to za slovo, Dušičko bláhová.
Co je to za zvuk, před kterým prchají stíny?
Co je to za osud, květinko nachová...
Chytni mě za ruku, najdeme konec si jiný.

Dušičko moje! Naposled prosím:
zapomeň na všechno, co dodnes bylo.
Poslední vzpomínku v sobě si nosím,
to ostatní dávno už v dešti se smylo.

Všechno se zazdilo, všechno je čisté.
Už budu hodná! Vždy vzdám se bez boje!
Zbylo mi jenom to, co můžu mít jisté.
Moje Já Nevděčné! Dušičko moje!

Dušičko moje! Nastokrát lepená!
Můžeš mi odpustit, že tě tak týrám?
Zlomené srdíčko! Hlavičko zasněná
co je to za život, když chybí v něm víra.

A jestli umřu dřív, než se ráno probudím,
rozestel hrob na mé postýlce.
Na ty dobré zapomenu, špatným odpustím.
Poděkuju, ale nerozloučím se...