|
prijde mi to jak moje prvni "basnicka"...po strasne dlouhe dobe sem "neco" stvorila...prijdu si posledni dobou zvlastne...nejak sve pocity nepobiram..nebo je neumim vyjadrit..
 06.07.2009 2 1264(11) 0 |
na city nahlížíme jako na špatný film
-
když muži v obleku bortí naše představy
utíkáme
zavíráme se do svých pokojíčků
a abychom se nemuseli stydět plakat,
pouštíme hlasitou hudbu
ostatní dveře jsou pro nás zavřené
my přesto,
postiženi traumaty z dětství,
odcházíme
po povedené smuteční řeči,
s květinou v ruce...
umíráme nad vlastním hrobem
-
když muži v obleku bortí naše představy
utíkáme
zavíráme se do svých pokojíčků
a abychom se nemuseli stydět plakat,
pouštíme hlasitou hudbu
ostatní dveře jsou pro nás zavřené
my přesto,
postiženi traumaty z dětství,
odcházíme
po povedené smuteční řeči,
s květinou v ruce...
umíráme nad vlastním hrobem
16.07.2009 - 12:07
správná slova : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : a pak znova
Předchozí dílo autora : Bubliny
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
EmoticoneDonie [13], KOMFORNOT [11], ewon [11], Samael [10]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
