Lásko

Puero: Díky za návštěvu. Nehodlám se hájit, ani nevím, proč. snad jen tolik: je to můj způsob úvahy.

Milý puero, když přečtu dílo, vyvolá mi nějakou asociaci a ta nebývá moudrá, ani rádoby moudrá. Prostě reflexe a že rád veršuji, napíšu ji veršovaně. Hodnocení díla nepíšu nikdy, vlastně nevím ani proč bych něco takového měl psát. Vycházím z přesvědčení, že autoři, které tady čtu, píší především pro vlastní potěšení stejně, jako já. A pak je zbytečné vytýkat nedostatky, nebo to, co já bych mohl považovat za nedostatky.

Je to romantika až na půdu, hezké, ale úvahu si představuju jinak. A protože by ses mě zeptala JAK, tož tedy tak, že v ní nad něčím uvažuješ. Tohle je spíš nějaký určitý závěr. Taky to samostatné ,,a,, mi tam neštimuje.Proč? A konečně přes veškeré pravdy o lásce, bez níž nestojí za to žít, stojí to celé jaksi na kýčovitých frázích typu: z tvého kalicha pít. Tahle část věty mě poněkud neuspokojuje, protože, ikdyž si teda představím onu lásku jako vzácný květ s kalichem, tož onen obrat pít je poněkud zvláštní. Pak ovšem bral bych to celé, jako vyznání a ne jako úvahu. Do úvahy to má přece jen daleko si myslím. No a v poslední řadě bych se rád obrátil na ty superkomentáře dole: U nostalgika i nevěrné jsme si již zvykli, že soudný komentář nedají, dají vždycky veršovanou sloku, což je škoda, těžko je tam pak tápat, zda se jim to líbí bezezbytku, nebo fakt nemají co říct a raději utrousí nějaké básnické rádobymoudro.

Ovšem cílem, nebylo tohle pěkné dílko setřít, ale poukázat na fakt, že nejde o úvahu a podle všeho to není báseň, nýbrž jen jakési vyjádření momentálního pocitu který se opírá o stále tytéž věty a nepřináší nic extra nového.

Hezký den.

Díky, děkuju moooc!!!!

Krásná romantika a krásné vyznání. Tohle další komentář nepotřebuje!

s láskou život svítí touhou,
ať s ní projdeš cestou dlouhou...

nebýt lásky, zač by život stál
ozvěnu opři do nepřehledných skal,
kalich podej když ústa touží pít,
té ozvěně nedej odeznít