Včera

Za střízliva píši dnes to co jsem včera neviděl
Ve společnosti dravými jsme jako prasata po potravě
My za obdivem toužíme jako potlesku bezhlavému po popravě
Jak to že uvnitř samými dnes druhému ruku nepodá
Přes prsty na sebe hledíme pravdu znás nikdo nevydá
Což naučil nás život tak do veřejnosti sprostě lhát
Bez předsudků a svědomí radosti prožívat
Jak na zádech by jsme měli napsané co sami přečíst nezvládnem
V odrazu lidských zrcadel zprávu občas dostanem
Ta poznat nelze ihned a hned
To projeví se časem
Když lidé na tě promluví svým upřímným hlasem
Když řekne nám to svými činny
Srdce své rve pak z lidské dužiny
Kdy pocit těla jako květinu rosa obléha my zvelika pocit klidu cítíme
Je to jako úspěch po bitve my oceněním se pak těšíme