|
První díl povídky o pastýřce
 29.09.2007 1 1575(14) 0 |
Pastýřka
Jednou dávno, ještě než si kdokoliv dokáže představit žila jedna rodina. Otec, matka a dvě dcery. Jedna starší, jedna mladší. Měli malou farmu a všichni zdatně pracovali. Jenom mladší dcera, jmenovala se Amy, už od svých pěti let jenom pásla ovce na louce u lesa. Byla to jediná práce, která na ní zbyla. Ale nevadilo jí to. Ovce měla ráda a ležet celý den v trávě a koukat do nebe jí nevadilo.
Jednou, když měla slavit své sedmnácté narozeniny, šla ráno na pastvu a její matka, otec a sestra jeli do vsi koupit dárek pro Amy. Amy byla na louce skoro až do západu slunce. Pořád si představovala, až si najde ve vsi nějakého chlapce. Když už jí začali štípat komáři, hnala ovce domů. Celá veselá vběhla do kuchyně...ale nikdo tam nebyl. Čekala tedy, až se její rodina vrátí. Čekala až do rána, ale nikoho se nedočkala. Byla celá zmatená, a tak aby si provětrala hlavu, šla vyhnat ovce ven z ohrady. Na dvoře ale stál jejich kůň s jejich povozem. Nikdo v povozu však neseděl. Bylo jí to divné, tak zahnala ovce, sedla na koně a jela do vsi. Ve vsi byl zrovna trh. Vyptávala se na její rodinu, ale nikdo o nich nic nevěděl. Celá zoufalá, se slzami na krajíčku vběhla do nedalekého kostela a u oltáře padla na kolena. Nikdy se k Bohu nemodlila, ale sepla ruce a začala šeptat: "Bože, já vím, že jsem se k tobě nikdy nemodlila, ale teď potřebuji pomoc a vysvětlení. Moje rodina zmizela a já vůbec nevím, kde jsou. Jsem strašně zoufalá, Bože. Prosím, sešli mi znamení, že jsou naživu a v pořádku. Sešli mi posla, Bože. Prosím. Amen." Po její mladé, bledé tváři se tiše spustil proud slz. Dopadal na rudý koberec před oltářem. "Sešli mi posla" drmolila si pořád pro sebe. Prudce se zvedla a odcházela stejnou cestou, kterou přišla. U vchodu se pokřižovala svěcenou vodou a vzala si růženec. Před odchodem vrhla zoufalý pohled na oltář, a odešla. Když vstoupila na hliněnou půdu před kostelem, několik slepic z nedalekého stánku se vzneslo do výše, odletělo, a slunce začalo tak zářit, až si lidé zakrývali tváře. Slunce se uklidnilo. Od stánku se slepicemi se k Amy blížil černovlasý chlapec, o něco starší než Amy. Na krku, na provázku křížek a na zádech křídla. "Anděl" vydechla Amy a zírala na chlapce.
Jednou dávno, ještě než si kdokoliv dokáže představit žila jedna rodina. Otec, matka a dvě dcery. Jedna starší, jedna mladší. Měli malou farmu a všichni zdatně pracovali. Jenom mladší dcera, jmenovala se Amy, už od svých pěti let jenom pásla ovce na louce u lesa. Byla to jediná práce, která na ní zbyla. Ale nevadilo jí to. Ovce měla ráda a ležet celý den v trávě a koukat do nebe jí nevadilo.
Jednou, když měla slavit své sedmnácté narozeniny, šla ráno na pastvu a její matka, otec a sestra jeli do vsi koupit dárek pro Amy. Amy byla na louce skoro až do západu slunce. Pořád si představovala, až si najde ve vsi nějakého chlapce. Když už jí začali štípat komáři, hnala ovce domů. Celá veselá vběhla do kuchyně...ale nikdo tam nebyl. Čekala tedy, až se její rodina vrátí. Čekala až do rána, ale nikoho se nedočkala. Byla celá zmatená, a tak aby si provětrala hlavu, šla vyhnat ovce ven z ohrady. Na dvoře ale stál jejich kůň s jejich povozem. Nikdo v povozu však neseděl. Bylo jí to divné, tak zahnala ovce, sedla na koně a jela do vsi. Ve vsi byl zrovna trh. Vyptávala se na její rodinu, ale nikdo o nich nic nevěděl. Celá zoufalá, se slzami na krajíčku vběhla do nedalekého kostela a u oltáře padla na kolena. Nikdy se k Bohu nemodlila, ale sepla ruce a začala šeptat: "Bože, já vím, že jsem se k tobě nikdy nemodlila, ale teď potřebuji pomoc a vysvětlení. Moje rodina zmizela a já vůbec nevím, kde jsou. Jsem strašně zoufalá, Bože. Prosím, sešli mi znamení, že jsou naživu a v pořádku. Sešli mi posla, Bože. Prosím. Amen." Po její mladé, bledé tváři se tiše spustil proud slz. Dopadal na rudý koberec před oltářem. "Sešli mi posla" drmolila si pořád pro sebe. Prudce se zvedla a odcházela stejnou cestou, kterou přišla. U vchodu se pokřižovala svěcenou vodou a vzala si růženec. Před odchodem vrhla zoufalý pohled na oltář, a odešla. Když vstoupila na hliněnou půdu před kostelem, několik slepic z nedalekého stánku se vzneslo do výše, odletělo, a slunce začalo tak zářit, až si lidé zakrývali tváře. Slunce se uklidnilo. Od stánku se slepicemi se k Amy blížil černovlasý chlapec, o něco starší než Amy. Na krku, na provázku křížek a na zádech křídla. "Anděl" vydechla Amy a zírala na chlapce.
16.11.2007 - 17:12Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pastýřka 1/11 : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pastýřka 2/11
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Capik [16], ludvig lerian [15], smarstin [14], Kaliban [9], magdalena [6]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
