|
všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo;)
 28.02.2009 9 1015(22) 0 |
Pod světlem pouličních lamp
když na hlavu ti padá déšť
Ztrácíš se v bludišti
bolestných stop
Na konci mých slaných cestiček
zapálím pár svíček
abys ke mně trefil
Lehnem si do trávy
a budem se dívat na nebe
kam malují letadla naše příběhy
A já natáhnu ruku
a sundám z oblohy dvě hvězdičky
a dám ti je do očí
aby ti zase zářily …
…láskou
A pak ti pošeptám
že pravá láska je jen jedna
když na hlavu ti padá déšť
Ztrácíš se v bludišti
bolestných stop
Na konci mých slaných cestiček
zapálím pár svíček
abys ke mně trefil
Lehnem si do trávy
a budem se dívat na nebe
kam malují letadla naše příběhy
A já natáhnu ruku
a sundám z oblohy dvě hvězdičky
a dám ti je do očí
aby ti zase zářily …
…láskou
A pak ti pošeptám
že pravá láska je jen jedna
01.03.2009 - 22:27někde četl? to by byla blba nahoda, kdyby měl někdo stejný myšlenky;)
tady je to prezentováno ale poprvé - aby nedošlo k mýlce;)
děkuji:)
tady je to prezentováno ale poprvé - aby nedošlo k mýlce;)
děkuji:)
01.03.2009 - 16:49Jsou básníci co dokáží jediným veršem vytvořit slzu na víčku a ty jsi jedním z nich Kači...paráda moc se mi to líbí
28.02.2009 - 22:59Jedna, určitě ;-) Jen je problém ji nají a poznat... Ta báseň je hezká. Blízká mému srdci :-) Děkuji.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Letadla : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Opilej
Předchozí dílo autora : čtyřlístky
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
