|
?
 16.02.2009 1 861(13) 0 |
Ráno mám polštář mokrý, plný slzí,
a věř mi lásko, hrozně mě to mrzí,
Pomalu ztrácí se tvá touha veliká
do řádků deníčku se schovat utíká.
Víme to oba, že všechno krásné „bylo“
není to zloba, co nás rozdělilo,
překážek mnoho a nemáme už sílu,
z oblázků kameny jsou zabořené v jílu.
Vždyť řeka vášní už do moře se vlévá,
v soli se rozpouští, vlna ji ukolébá.
Ze srdce vytéká poslední pramínek
řeka jej odnáší do našich vzpomínek
a věř mi lásko, hrozně mě to mrzí,
Pomalu ztrácí se tvá touha veliká
do řádků deníčku se schovat utíká.
Víme to oba, že všechno krásné „bylo“
není to zloba, co nás rozdělilo,
překážek mnoho a nemáme už sílu,
z oblázků kameny jsou zabořené v jílu.
Vždyť řeka vášní už do moře se vlévá,
v soli se rozpouští, vlna ji ukolébá.
Ze srdce vytéká poslední pramínek
řeka jej odnáší do našich vzpomínek
16.02.2009 - 09:38Netrap se smutkem,
těš se při básních,
po dešti prudkém
že se zas vyjasní. ;-)
těš se při básních,
po dešti prudkém
že se zas vyjasní. ;-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ráno poslední : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Slzy
Předchozí dílo autora : Tak žiju
