Život

Temnota, halíc vůkol celý kraj, rozestřela svůj sametově černý háv. Já však spěji bez myšlenek dál. Zarmoucen, oklamán, rozmrzelý a sám. Sám jak kůl v strouchnivělém plotě, čekajíc na svůj poslední soud. Kol netopýři poletují jak krvelačné bestie, sajíc myšlenky z nejzazší části duše. Nepociťuji strachu ani úzkosti. Jen zahanbení. Luna, prozařujíc noční kraj, svítí jako lampa ponocného, ohlašujíc temné hodiny noci. Stromy lemující mou cestu, postávají netknutě, beze strachu z nočního děje. Postupuji krajinou bezduchou jak bouřkový mrak, bezmyšlenkovitě plujíc po večerní obloze. Vánek, ševelíc ponurou píseň mne provází jak hyena, očekávající blízký skon své oběti. Nastala hodina duchů. Já sám, nepovšimnuv si skutečnosti této, ubírám se dál v ony kraje, kde srdce bol nachází kýženého osvobození. V dáli vlci vyjí svou noční baladu, vyhlížejíce jedinečnou příležitost, jak zkrotit své krví zbrocené, neposlušné huby a naplnit nenasytné žaludky. Rozohněná vášeň spaluje jejich mozky jak kyselina. která do všeho vyžířá bezednou díru. Cesta, přede mnou se svíjící jako had v houštině, provází poutníka jdoucího po ní až k vytouženému cíli. Smysly šálí mne víc a víc. Zahanbení opouští mou mysl. Místo něho parazituje v hlavě prázdnota. Žádná myšlenka neposečká ani minutu. Spěchá, stejně jako vteřiny života, neohlížejíc se na nic. Velký výr předsedá lesnímu sněmu sov. Posedávajíce na kamenném zdivu shlíží na utrpení lidské duše. Zastavuji myšlenky i chůzi, neboť mé oči spatřily cosi na zemi. Ohlý, jak proutek ve větru zkomírající, hledím na onu věc. Nemá určitý tvar, barvu, i původ není jasný. Však něco nutí mne nahlédnout blíže. Věc - či obraz odrážející se v louži slz, každý smrtelník vidí jinak. Tvar, barvu, podobu - to vše získá jen díky člověku, jenž do ní pohlédne. Zde je cíl mé cesty. Přes všechny útrapy jsem došel až sem, k hřbitovu starému, kde duše mrtvých opouštějí v noci těla a splývají s nočním krajem. Jen člověk, který nalezl v louži slz vytoužené odpovědi, může se vrátit zpět a začít nový život. Cestu nalezneš snadno. Zjeví se tomu. kdo poznal nejhorší zklamání. Jen musíš věřit v toto místo. Vydáš - li se bez víry v ní, k cíli nikdy nedojdeš a ztratíš se v pocitu zapomění a nicoty.