přidáno 13.02.2009
hodnoceno 3
čteno 656(11)
posláno 0
Temnota, halíc vůkol celý kraj, rozestřela svůj sametově černý háv. Já však spěji bez myšlenek dál. Zarmoucen, oklamán, rozmrzelý a sám. Sám jak kůl v strouchnivělém plotě, čekajíc na svůj poslední soud. Kol netopýři poletují jak krvelačné bestie, sajíc myšlenky z nejzazší části duše. Nepociťuji strachu ani úzkosti. Jen zahanbení. Luna, prozařujíc noční kraj, svítí jako lampa ponocného, ohlašujíc temné hodiny noci. Stromy lemující mou cestu, postávají netknutě, beze strachu z nočního děje. Postupuji krajinou bezduchou jak bouřkový mrak, bezmyšlenkovitě plujíc po večerní obloze. Vánek, ševelíc ponurou píseň mne provází jak hyena, očekávající blízký skon své oběti. Nastala hodina duchů. Já sám, nepovšimnuv si skutečnosti této, ubírám se dál v ony kraje, kde srdce bol nachází kýženého osvobození. V dáli vlci vyjí svou noční baladu, vyhlížejíce jedinečnou příležitost, jak zkrotit své krví zbrocené, neposlušné huby a naplnit nenasytné žaludky. Rozohněná vášeň spaluje jejich mozky jak kyselina. která do všeho vyžířá bezednou díru. Cesta, přede mnou se svíjící jako had v houštině, provází poutníka jdoucího po ní až k vytouženému cíli. Smysly šálí mne víc a víc. Zahanbení opouští mou mysl. Místo něho parazituje v hlavě prázdnota. Žádná myšlenka neposečká ani minutu. Spěchá, stejně jako vteřiny života, neohlížejíc se na nic. Velký výr předsedá lesnímu sněmu sov. Posedávajíce na kamenném zdivu shlíží na utrpení lidské duše. Zastavuji myšlenky i chůzi, neboť mé oči spatřily cosi na zemi. Ohlý, jak proutek ve větru zkomírající, hledím na onu věc. Nemá určitý tvar, barvu, i původ není jasný. Však něco nutí mne nahlédnout blíže. Věc - či obraz odrážející se v louži slz, každý smrtelník vidí jinak. Tvar, barvu, podobu - to vše získá jen díky člověku, jenž do ní pohlédne. Zde je cíl mé cesty. Přes všechny útrapy jsem došel až sem, k hřbitovu starému, kde duše mrtvých opouštějí v noci těla a splývají s nočním krajem. Jen člověk, který nalezl v louži slz vytoužené odpovědi, může se vrátit zpět a začít nový život. Cestu nalezneš snadno. Zjeví se tomu. kdo poznal nejhorší zklamání. Jen musíš věřit v toto místo. Vydáš - li se bez víry v ní, k cíli nikdy nedojdeš a ztratíš se v pocitu zapomění a nicoty.

přidáno 15.02.2009 - 15:48
Mně to případá trochu jako staročeština. Přechodníky - takhle už se dneska vyjadřuje málokdo. Ale jinak - zajímavý námět.
přidáno 13.02.2009 - 12:59
Jen musíš věřit v toto místo.- Tak tyhle místa zná už asi většina z nás, moc pěkně napsáno, není špatné se jednou za čas ohlídnout zpět a položit si otázku, zda jdem správným směrem...
přidáno 13.02.2009 - 12:00
zábavné čtení :) jen trošku jednotvárné

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Život : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Hřbitov

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
Jarovanek, Zitra
» narozeniny
Gabrielle Taroka [13], Jan Urban [13], Ayla [13], AnnA [13], steala [7], Naty526 [7], Ptr001 [6], Liliana [6]
» řekli o sobě
Yasmin řekla o DDD :
Číst jeho verše, je jako procházet se bosá v trávě. Našlapuji opatrně, a přece se známou důvěrou. Křehká chvíle, která trvá...
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku