Bez příkras

V šedý den se věci jeví víc tak, jak jsou.
Listy nezáří žlutou, nechlubí se temně červenou.
Jsou skromnější a pravdivější.
Lesní cesta je jimi posypaná, ztrácí se kořeny
stromů i černá hlína. Splývají koruny se zemí.
A já splývám s nimi.
Ztracená v barevném kaleidoskopu.

Objímám kmen modřínu jako dobrého přítele,
utěšuje mě svou němou jistotou.
Ticho je cesta. Neslyšet slova ani v sobě.

Je plno červených muchomůrek.
Motají se v kruzích.
Přízračně krásné jako mystikův sen.
Přítomnost je iluze, nebo je iluze přítomností.
A komu na tom záleží v okamžiku bezčasí.

Šedé nebe neklame a neslibuje hezké časy.
Jsem mu vděčná za upřímnost.
Nesnesu plané naděje stejně jako lež.
Umírající listí tiše poletuje prostorem.
A dny se nám krátí.