Kvalitní náhrada

                  KVALITNÍ NÁHRADA

        Zdědil jsem chalupu na konci vesnice,
        býval tu domov můj každičký srpen.
        Sem já jsem jezdíval k dědovi, k babičce,
        přes dvorek u hnoje boudička z prken.

        Ve dveřích srdíčko, na stěnách hřebíky,
        a na nich pro toho, kdo si tam sedá
        z Rudého práva nařezané aršíky;
        tak, jak si zaslouží, říkával děda.

        V almaře našel jsem takzvanou Knihu knih,
        pročetl jsem ji a velmi se divím:
        Mnoho slov, zdá se mi, a samý rozpor v nich;
        moc krve, nářků a hrozby všem živým.

        Přečtu ji podruhé, navzdory nesnázím,
        snad se mi vyjeví nějaký význam;
        list, jenž mi nedá nic na hřebík narazím,
        klidně se k nevíře v ta slova přiznám.

        Po listu list je teď ke stěně upoután,
        svorně se všechny už na hřebech tísní.
        A v tuhých deskách, jež nakonec v rukou mám
        zůstala samotna jen Píseň písní.