Hadí proroctví

3. Setkání

Probrala se rozpláclá v písku, až měla chvíli podezření, zda byl přenos portálem úspěšný. Bolest se připomněla okamžitě. Pak hned následoval pocit hladu a vytrvalé kopání plodu. Jakmile byla schopná vstát, vydala se na cestu. Úkryt a jídlo, bylo vše na co Hagaar dokázala myslet. V okolí ruin prastarého města, kde se nacházela, byla akorát džungle, skály a písek. Vzala to přímo k okraji vegetace. Potřebuje něco sníst, pomyslela si.
Asi po hodině hledání sundala ze stromu trs nějakého podivně žlutého ovoce, zajímavé vůně i tvaru. Zvířatům na stromech to očividně chutnalo. Dva kousky snědla hned na místě a zbytek si zavěsila na klacek, aby se jí to dobře neslo.
Plán dvě byl najít úkryt ve skalách. Další dvě hodiny procházela okolí a hledala bezpečné místo na přespání.
Svoboda i prostředí s pestrou paletou různých tvorů, jí připadaly fascinující.
Nakonec si ve skalní dutině vytvořila menší hnízdečko, které vymetla větvičkou.
Vytoužený spánek na sebe nenechal dlouho čekat.

Brzy ráno po další dávce ovoce, už byla na cestě, co nejdál od portálu. Vzala to podél hor a doufala, že narazí pokud možno na přátelské obyvatele zdejší planety. Trošku to tu připomínalo Zemi předků z pradávných legend jejího lidu před zotročením Hadím bohem.
Na obloze přeletěl velký létající stroj. Krásné tvary v mracích dávaly tušit směr. Přesto pokračovala dál svou vlastní cestou.

Za další dva západy slunce se toho mnoho nezměnilo, jen našla ještě nějaké jedlé druhy ovoce.
Zrovna, když odpočívala na vrcholku jedné ze skal a přemýšlela jestli nezměnit směr, uslyšela podivné bzučení.
Tři menší stroje jí proletěli téměř nad hlavou. Vypadalo to, že nesou nějaký menší náklad. Když přelétaly o kus dál jeden z vrcholů menšího skalního útvaru, vznesli se dvě bytosti k nim a začali je lovit. Bylo nesmírně zajímavé a fascinující to sledovat.
Slezla dolů a podél džungle se snažila přiblížit k nejbližšímu bodu v lese od kterého se dalo dojít ke skále, odkud probíhal podivný lov.
Uvažovala, jak se k nim dostat blíž a zjistit, jestli jsou přátelští nebo ne. Ještě tak skončit v otroctví na jiné planetě. No pořád lepší, než být rituálním obědem.
Sledovala jejich chování. Potom co ten stroj ulovili, jeden smotal síť a druhý si připevnil úlovek na záda.
Chvilku šli jejím směrem a pak jakoby se na sebe podívali a rozběhli se. Vždyť oni se chovají jako děti, co se neustále předhánějí, kdo bude vítěz v nějaké hře. Chtěla se schovat za další stromy a všimla si dvou odpočívajících strojů se čtyřmi koly. Rychle u nich namalovala klackem do země jednoduchou postavu člověka a schovala se.

Konečně dorazili blíž a mohla si ty dvě bytosti prohlédnout. Kromě toho, že se smáli, vypadali podobně jako její lid. Jeden z nich byla žena. Vysoká s pletencem černých vlasů a vyholenými skráněmi ve stylu bojovníků lidu. Druhý byl muž s krátkými vlasy téže barvy, ale narozdíl od ženy nepůsobil tak divoce.
Když došli ke strojům a muž začal připevňovat kořist na zadní část vozidla, žena skameněla při pohledu na značku načmáranou v zemi. Poklekla, rukou dala znamení nebezpečí a prohlížela okolí. Hagaar si sedla na zem a zlomila větvičku. Držela jí před sebou, jako symbol, kterým dávala najevo, že nemá zbraň.
Čekala dokud nedošli na pět kroků od ní.
"Jmenuji se Hagaar a můj nepřítel je Hadí bůh " pravila s nadějí, že jí budou rozumět alespoň jedno slovo.