spravna nalada

asi momentalne nemam chut naslouchat,
chci jen s tim svym vykourenym hlasem rict
"jedny kratky startky"
a jit si nekam sednout na kafe.

pozorovat lidi.

nebo jen tak psat na papir veci,
ktery pak stejne preskrtam.

chci asi ted zit v pasivite,
proste jen ted, chvili.

necitim se na nejaky velky rozhodovani.
ale oni tu jsou.
preridim budik o hodinu pozdeji a pak se uvidi.

vyjdu ven vstric slunci.
rozpustim si vlasy a budu si uzivat to, ze mi je vitr krade.

snazim se aby fakt vsechny slova,
gesta
a vubec vsechno, cim probiha -sebevyjadrovani-
bylo uprimny.

vic nez predtim. protoze to jde vic.

ty hranice uprimnosti se nejak posouvaj. je to zvlastni. nekdo by rek, ze jsou nemenny.

je to jako veci,
ktery chcete strasne dlouho udelat,
ale nikdy jste se k tomu neodhodlali.

mozna ted je spravnej cas
nebo
spravna nalada.