přidáno 29.08.2022
hodnoceno 3
čteno 590(11)
posláno 0
Až mi lidi půjdou přát
nad víkem otevřené rakve
klidný nebeský pád
a nebudou vědět
kde nacházím se právě.

Má duše bude se houpat
a vnitřnosti nad hladinou
řeky Styx, kde i ty nejmenší chyby
se neprominou,
budu tise dlít.

Rozechvělá konstituce těla
tak moc ráda bych říct ti chtěla
že na to nemám
příliš vysoký pád
i poslední kůstka v těle
jak zvlhlá křída
v rukou nepřítele.

Chci s ní napsat na svůj rov
jak šílený byl rok
a v ústech beze slov
pod vějířky řas
třpyt slz
jak střelný prach
cela rozpolcená.

Zjizvené duše strach
uvěřit znova
spálená zem
v prachu a popelu
pachtit se pro štěstí, lásku, pro něhu
konečná na konci
svět zatracených
má domovina
můj háj
tichá bolest
krutý žal.
přidáno 29.08.2022 - 16:48
Napřed to bylo moc zajímavé, ale pak se ti jaksi rozpadlo rýmování. Přesto cením osobitost. Řekl bych více s tím pracuj a může to být supr.

Dandy: klasyka žádný trable z gramatykou, pohoda
přidáno 29.08.2022 - 14:15
Některá místa se mi moc líbí, celkově pěkná :-)
přidáno 29.08.2022 - 13:39
Pěkná ,smutná.
Přes tu řeku přeplout musi každý.
Nikdo neni tu navždy.
Kdy smrt utne tu nit v ktere zbytek
života mohl dlýt.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kondolence : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zasněžené cesty
Předchozí dílo autora : Jezero

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming