S rukama už ze zvyku v kapsách

Házím myšlenky papíru,
v tomhle světě hvězdných manýrů,
kde nikdo nečte a na jaře sněží,
kdy nikdo netuší, oč tu sakra běží,
jezdím zpožděným vlakem
a připadám si sama - to je mým znakem,
po zdech nudou kreslím,
v noci kloudně nespím,
někdy křičím na lidi kolem sebe,
s rukama už ze zvyku v kapsách dlouho čekám na Tebe...