Drůbeží

Mnoho kuřat se exportovalo z chovných farem v Africe a Indii do Evropy. Farmy krom jiného neměli vodu a kuřátka se často sama pouštěla na dlouhou pouť, aby si vydupala lepší životní standard. Evropská drůbež to zkraje vítala, protože kuřátka z třetího světa byla levná, nahraditelná a v podstatě se jednalo o nevyčerpatelný zdroj masa a vajec a evropské slípky se mohli válet v kurníku a čechrat si peří.
Jednoho dne však všem došlo, že evropský dvůr je malý a díky soustavnému oteplování bude brzo ještě menší. Jenže kuřata se zatím stala řekou a řeku zastavit nejde ani hrází. Brzo se přišlo na to, že je těžké ba přímo nemožné oddělit kura evropského od kura afrického potažmo indického. Co s tím , když dvůr je plný slepic a je málo zrní, vody a míst v kurnících? Musíme se okroužkovat!! volali všichni a tak vznikl covid pas a aby se nikdo kroužkování nemohl vyhnout, bylo povinné. Protože slepice neměli co žrát, začali se přikrmovat hloupostí.
Poněvadž nic jiného k sezobnutí nebylo, zobali kuři i kuřice jako o závod co se do nich vešlo. Ti s plnými volátky si mysleli, že mají větší štěstí, ale od hladu a nekvalitní stravy se jim začalo dělat zle. Když už hlouposti nazobali dost, vyžadovali, aby i ostatní museli jejich těžký zob pozřít, protože se najednou cítili znevýhodněni. A tak se zobalo na etapy , aby nikdo neumřel hlady. Nakonec to dopadlo tak, že se snědlo hromadně tolik blbosti až množství kuřat pošlo z přežrání. Hlavní farmáři spolu s hygieniky si pak uvědomili, když byl dvůr zase prázdný, že kuřátkům do pralesů a pouští, do džunglí a bažin bylo hloupé instalovat satelity a nástěnný obrazovky a tak pro jistotu poslali spolehlivé krmivo do vzdálených destinací.