10 schodů klimatické stupnice

1
Vánek hladí líce,
vzduch nasáklý mákem,
když ho spolknou plíce,
další krok pak zvládnem.
2
Sonáta z kapek deště,
slouží jako doprovod,
naturální žestě,
uvítání hostovo.
3
To ticho věstí,
že bouře se tu mihne,
dá se říci, že má štěstí,
kdo uschovat se stihne?
4
Blesky černého vosku,
tmavou oblohu vykreslí,
střídavě pokládám plosku,
a počítám s inverzí.
5
Tu proběhne zemí třes,
stále více z obzoru,
přeskakuji schody přes, 6
spěchám přímo k vrcholu.
7
Orkán v plné kráse,
kdybychom jen tušili,
že je oděn, zdá se,
v rudé dlouhé košili.
8
Poslední dva stupně příkré jako stěna,
připomínajíc tisíc mil,
a já téměr padl na kolena,
tajfun mi je podlomil.
9
Využil jsem zbytků sil,
nadechl se jako ke zpěvu,
abych svou hlavu uklidnil,
když blizard smáčel nohy ve sněhu.
10
A tak jsem němě stál,
s koutkama úst zvednutýma,
vypukl hurikán,
uvnitř mého klima.