DŽIN

DŽIN

Venku pálí slunce,u mě bydlí stín
a můj další podnájemník,permanentní splín
cítím se jak bez perníku na ulici smažka
přede mnou je na stole druhá Ginu flaška

Sedím tu sám a mám ho jak z praku
už jsem dlouho nevylezl z opice a draku
otvírám tu láhev a z ní teď cosi syčí
vyvalí se kouř a v něm se kdosi tyčí

Nad lahví v oparu se postava vlní
prý je můj sluha a všechno mi splní
kdybych uź neseděl tak si teď sednu
toto je delirka a cítím jak blednu

Došel jsem k posteli a padl pak na ní
však ráno se uctivě kdosi mi klaní
jsem k vašim službám,přejte si pane
stačí jen příkaz a všechno se stane

A tak mám přítele,věrného druha
je to můj rádce ale i sluha
často mi při řeči ledacos radí
spolu nám všechno v podstatě ladí

Máme spolu s Džinem nepsanou dohodu
nebudem si kazit navzájem pohodu
on je starší pán,má přes tisíc let
a tak ho moc nevolám,sem na tento svět

Však říkám mu nedávno,poslouchej Džine
blbost se světem jak písnička vine
nemůžeš zařídit,aby blbec zmizel?
A on si povzdech, tak to bude svízel...

Můžu ti splnit co chceš
naučím pro pivo chodit ti veš
na konec vesmíru ihned se dostavím
stroj času v mžiku ti na rozkaz postavím

Přeměním den,na přání v noc
však k tomu co žádáš,nemám tu moc
blbost jsou v rozumu zaťaté spáry
a tady nemají sílu mé čáry...[