Epilog

Život jak pavouka z kůže mě svlík
do noci křičím já chci mít klid
nechci myslet
a ani nic cítit
chci aby kontrolka v mé hlavě přestala svítit

Láska není to už dávno vím
přesto neustále o ni sním
však nedočkám se jí už snad
přicházím o vše co jsem měl rád.

Slzy tečou jako už několikrát
avšak není nač se bát
stalo se to co muselo se stát
asi jsem jen vypitá troska
co nemá žádný cíl.

Déšť mi teď cizí krev s rukou smyl
zbývá jen dopsat těchto pár řádků
a je na čase hlavu dát na oprátku
všichni zemřeli
rukou mou
díky mě jim přestalo srdce tlouct
ne tohle se nikdy nemělo stát
odešli všichni co jsem měl kdy rád
dobro a zlo na miskách vah
ne už není čas
poslední krok a lámu si vaz.