 31.12.2019 1 1021(10) 0 |
''Evropa 2? Co mi to tam ten bratr zase naladil... Při takovym randálu nevidim ani barvy na semaforu...'' mumlám si a ladím rádio u nemocnice Motol. ''Kde mám ten Beat?! Pokud cestou do práce neuslyšim aspoň dva tóny z elektrický kytary, ten brácha něco zažije!'' Když konečně naladím svoji nenahraditelnou stanici a hodím očkem po silnici, sotva stačím sešlápnout brzdu před houfem dětí v reflexních vestičkách.
Učitelčin nesouhlasný pohled ve mě budí pocit, že jí dnes už někdo dvě děcka přejel a tím naplnil dnešní limit povolených ztrát. Vzápětí mi dochází, čeho jsem se málem dopustil a tak přemýšlím, kde ta hudební nevraživost vlastně vznikla.
''Za bolševika byl jen Mistr a Zagorová'' slýchávám od rodičů. ''Je skvělé, že si dnes můžete pustit přesně to, co se vám líbí, já nemohl vystát to staromódní mechanické vlnění, čemu říkali hudba.'' Čílí se otec, poslouchaje Šlágr TV.
Ale v čem nám špatná hudba vadí? Ovšem pokud nám nepřipomíná neoblíbený režim, který nám určuje, co budeme poslouchat. Asi většina z nás má v okolí někoho, kdo při poslechu jeho nepreferované písničky koulí očima, demonstrativně si zacpává uši, nebo si neodpustí poznámku typu: ''Kdybych věděl, že budem dnes poslouchat vzdechy umírajících, jel bych radši na návštěvu do nemocnice''.
Přitom pokud u nás jistá hudba nevyvolává pozitivní emoce, neznamená to, že všem v místnosti názorně ukážeme, co jsme snídali. Takovou hudbu zkrátka můžeme přejít a ignorovoat, zanedlouho přece bude píseň další.
Ať si každý poslouchá co chce, není nutno se kvůli tomu hašteřit. Pakliže ovšem nepouští jeho otravnou muziku nonstop a s tím, co příjde má chuť se rvát.
Učitelčin nesouhlasný pohled ve mě budí pocit, že jí dnes už někdo dvě děcka přejel a tím naplnil dnešní limit povolených ztrát. Vzápětí mi dochází, čeho jsem se málem dopustil a tak přemýšlím, kde ta hudební nevraživost vlastně vznikla.
''Za bolševika byl jen Mistr a Zagorová'' slýchávám od rodičů. ''Je skvělé, že si dnes můžete pustit přesně to, co se vám líbí, já nemohl vystát to staromódní mechanické vlnění, čemu říkali hudba.'' Čílí se otec, poslouchaje Šlágr TV.
Ale v čem nám špatná hudba vadí? Ovšem pokud nám nepřipomíná neoblíbený režim, který nám určuje, co budeme poslouchat. Asi většina z nás má v okolí někoho, kdo při poslechu jeho nepreferované písničky koulí očima, demonstrativně si zacpává uši, nebo si neodpustí poznámku typu: ''Kdybych věděl, že budem dnes poslouchat vzdechy umírajících, jel bych radši na návštěvu do nemocnice''.
Přitom pokud u nás jistá hudba nevyvolává pozitivní emoce, neznamená to, že všem v místnosti názorně ukážeme, co jsme snídali. Takovou hudbu zkrátka můžeme přejít a ignorovoat, zanedlouho přece bude píseň další.
Ať si každý poslouchá co chce, není nutno se kvůli tomu hašteřit. Pakliže ovšem nepouští jeho otravnou muziku nonstop a s tím, co příjde má chuť se rvát.
06.02.2020 - 14:34Jak já zbožňuji fejetony. A tento mě vskutku rozesmál. Limit povolených ztrát je top! Díky :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Spáč [17], pier [17], Gothaj bez Cibule [15], Fero132 [14], Plajda [14], TheShmash [13], Ellis773 [12], Ben Víno [12], Kryštof [8], anjayani [4]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
