Bílý dům

Dvě postele.
jedna nikoho
a jedna moje.

v prázdnym pokoji
s velkými okny,
které nejdou otevřít
/neutečeme/

samota.
nejhorší je to v noci,
kdy je tu maximum světla
a nejde spát

proto mám hypnotika.
ten pocit miluju..
mysl se vzdaluje někam hodně daleko
tělo je lehčí a jakoby letí
pryč
pryč od světla
pryč od bolesti

zažívám tak dvě hodiny ničeho
fakt nevim
ten pocit nejde ztlumit
je silnej.
nemam silu.

a pak..
zase nemužu spát.
myšlenky jedna za druhou
řikám si
jaký by to bylo
kdyby's byl jinej
tak jako hodnej
kdyby kdokoli byl jinej
třeba celej svět.

Myslim nerealně
vadí mi pocit bezmoci
chci spát!

sny
moje krásný sny,
ve kterejch bych chtěla žít.
bavěj mě!

sestra v bílym.
jehla v ruce
nepovedlo se.
znova
nesnášim jehly.

doktor
a otázky
ani nevim,
kde se tu všichni vzali.
je ráno.
chci spát.

usínám..

12.10.007