|
fenka, belgický ovčák, 13 let
|
někdy se ztratí slova
tváří tvář tichu
jiného světa
ležela na boku
snadno spící
jen v koutku oka
neodbytná moucha
vítr jí čechral dlouhou srst
měla mokré tlapky
poslední noční rosou
zmáčené
co zastavil čas
člověk nevracej zpátky
na smrt stejně krátký
někdy už nejsou slova
odvál je vítr
jen v myšlenkách
jaksi
zůstává
...
15.05.2008 17:45
Do háje...:o( Smutná... Zrovna dneska jsem se dozvěděla, že můj mazlíček je na tom taky špatně (sice "jen" králík, ale stejně člen rodiny), takže možná taky něco napíšu. Anebo radši ne.
Krásný.
Krásný.
14.05.2008 12:49
Mezi chovateli potkanů, kteří se se ztrátou musí vyrovnávat mnohem častěji, se traduje báje o duhovém mostu: http://krwinka.blog.cz/0611/rainbow-s-bridge
12.05.2008 21:29
DĚKUJI MOC ZA KOMENTY...taky si myslím, že je přímo v psím nebi...byla hodná a taková jakoby moudrá, i když to zní divně....
12.05.2008 15:37
Již jsem komentoval, ale to foto mně nedá.
nádhera na psech je to, že si umí popovídat beze slov, a my jim někdy porozumíme až pozdě.
nádhera na psech je to, že si umí popovídat beze slov, a my jim někdy porozumíme až pozdě.
11.05.2008 07:17
Dlouhá srst a dlouhý život, jistě také načechraný vzájemnou láskou a společně prožitými radostmi...
10.05.2008 22:19
...hmm:=,
co zvíře dokáže člověku být... těžko popsat.....,
moc hezky vyjádřeno, a... souhlas s "prostějankou":-)
a - krásné foto!!
co zvíře dokáže člověku být... těžko popsat.....,
moc hezky vyjádřeno, a... souhlas s "prostějankou":-)
a - krásné foto!!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.