Nádraží

Místo co miluji i nenávidím,
miluji když tebe vidím,
když se opět setkáváme,
potkáváme, objímáme.

Po týdnu trápení,
konečně dobré znamení.
Tebe vidím z okna vlaku
a jsme oba nadšení.

Odcházíme víkend si užít,
těch pár hodin dobře prožít.
Hezky spolu,
celou dobu.

A pak přijde ten den,
kdy jdu od tebe ven,
s tím, že tě uvidím zase až za týden.

Přichází loučení,
smutek a brečení.
Výčitky svědomí,
a touha po tvém obětí.

Ještě jedno a ještě pusa,
promiň lásko, chci tu zůstat.
Dveře se zavírají,
rychle jimi proskakuji.

Doufám, že se vlak rozbije,
že nepojede.
A já budu moct být ještě chvíli u tebe.

Ale on se rozjede,
a já jedu do prdele.
Daleko od tebe,
i když to ani jeden nechceme...

A ten smutek je tu zase,
smutek a stesk jako prase.
Už chci být zase s tebou,
to je to místo , kam mé touhy vedou ...