|
... tuhle básničku jsem kdysi napsal své úhlavní kamarádce k svátku ...
 21.01.2008 6 2820(24) 0 |
Jak bych moh zapomenout na to že jsi tady
Že někde se mnou dýcháš stejný vzduch
Jak bych moh zapomenout všechny opijády
Kdy spolu seděli jsme vedle druha druh
Bylas mi přítelem a spřízněnou mou duší
Ve všech těch proměnách co přinášel náš čas
Kolik máš tváří které jenom tuším
Ze kterých po mně někdy běhal mráz
A přesto vždycky byla jsi mi blízká
Jak asi nikdo jiný koho měl jsem rád
A možná víc jsem ztratil než jsem získal…
Co na tom - zůstaň stejná napořád
Že někde se mnou dýcháš stejný vzduch
Jak bych moh zapomenout všechny opijády
Kdy spolu seděli jsme vedle druha druh
Bylas mi přítelem a spřízněnou mou duší
Ve všech těch proměnách co přinášel náš čas
Kolik máš tváří které jenom tuším
Ze kterých po mně někdy běhal mráz
A přesto vždycky byla jsi mi blízká
Jak asi nikdo jiný koho měl jsem rád
A možná víc jsem ztratil než jsem získal…
Co na tom - zůstaň stejná napořád
24.11.2008 - 19:33všechna čest je to celkem dobré, hezká myšlenka se dočkala hezkého ztvárnění, ovšem na mě to působí kapku tradičně, nemoderně.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Spřízněná duše : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jestli chceš...
Předchozí dílo autora : Panenko
