|
Když se nudím ve vlaku....
|
Mluvím o té co dotekem roztápí ledovce, úsměvem rozzáří slunce o té jež polibkem rozbušila mé srdce, které zemřelo, přestalo bušit a zamrzlo v těle ztraceném v samotě světa. Tvůj polibek však dovedl paprsky lásky až k mému srdci, znovu začalo bušit. Ze začátku vznikaly jen praskliny v tlusté vrstvě ledu a temné samoty pokrývající srdce, do nedávna ve stínu světa ztraceného člověka.
Ale teď…….
Teď buší naplněno štěstím a láskou..Buší a žije jen pro tebe.
Ale teď…….
Teď buší naplněno štěstím a láskou..Buší a žije jen pro tebe.
06.04.2012 21:08
Úžasné :) Tohle už se jen tak nevidí aby se někdo ve vlaku nudil,a psal tohle..;) opravdu nádherné :)
06.04.2012 09:43
To znám...ve vlaku, zvlášt, když mysliš na někoho blízkého se myšlenky krásně řadí do řady....moc hezké:-)
05.04.2012 14:52
Jo, hezké vyznání, nudíš se ve vlaku, píšeš, koho by napadlo, že ne nějaký blbůstky, ale takovýhle milý text
05.04.2012 10:49
Devils_PIMP
Tak takhle bych se taky rád "nudil" - a vítej
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.