Tobě

V té době jsem byla jen malá holka,
Oči plné velkých snů a nadějí.
Potkala jsem Tebe,
/Možná seslalo mi Tě nebe…/
Pár dnů polibků, nebo snad pus?

Je to směšné.
/Vzpomenout si zkus./
Byl sis moc jistý na můj vkus,
Ale v hlavě mi běžela myšlenka:
/Vždyť je to celkem kus, tak to s ním pro boha zkus./

Znáš to klišé, o pocitu motýlků v břiše?
Prý, že se o něm v denících malých holek píše…
/Já ten pocit neměla, bála jsem se a styděla./

Jak rychle to začalo, tak rychle to skončilo.
Byl si snad první, po kterém mé srdce brečelo,
Asi mi vadil ten pocit odmítnutí,

A ten jeden den změnil můj životní sen.
O lásce a štěstí…
Tyhle výmysly mi dávají jen pěstí.

Najednou zbyla jen díra,
Po téhle se však neumírá!
V tom je ta výhoda, že přijde další sladká náhoda.

A tak životem jsme šli,
Ne však my,
Jen já a ty!

Lhala bych, kdybych říkala,
že byly to špatné dny,
Vždyť stále jsem si plnila ty sny.
Jedno s tím a potom s tamtím…
Tak je to ale špatně přece!
/Ztrácet čas po každé v jiné dece…/

A tak šly dny, měsíce a roky.
Každý sám jsme psali životní sloky,
rozcházely se naše kroky,
stejně jako vodní toky.


Pak ale přišel den,
kdy zas,
uslyšela jsem tvůj hlas.

Změnilo se spoustu věcí,
/To víme oba přeci./

Stačilo pár tvých slov,
Úsměvů a doteků

Bylo to jiné než kdysi,
už mi nebylo do breku,
/i když jsem lapala po dechu./
Věděla jsem, že spolu tu noc
Prožijeme krásného moc.

A jak ubíhal čas, ty krásné chvilky
Opakovaly se zas a zas.
Pod tvými doteky
Jsem přivírala oči, tiskla rty.
Prostě a jednoduše by jsi pro mě jen ty,
S kým chtěla jsem trávit dny
A plnit si ty sny.


Čas letí pořád
A i když už jsme si našli nějaký ten řád,
Tak vím, že mé srdce nechci už jinému dát.
/Tohle není jen mít rád./
Ale to často lehkomyslně vyslovované,

/Milovat/

/Milovat/

/Milovat/