Jiný

Jiný

Jiný teď sladká slůvka
do ucha ti šeptá,
ty nasloucháš rozechvělá,
vracíš stejnou mincí,
vždyť má to být jen hra.
Že stará láska nerezaví,
popírají tvoje rty,
však oči tvé tě zradí.
Smyslná zlákala mě hra,
jen teď nehraji ji já,
nehrajem ji ani spolu,
má svá vlastní pravidla.
Jsem jen loutkou,
co jiní vedou,
výčitku němou,
sám sobě vyčítám,
křičím šeptem,
noční tmou,
vím,
je to mou vinou,
srdce buší,
otevírá oči,
plaší sen,
duše tuší,
to co ty víš,
já jsem příčinou,
příběh ten už není hrou.
Pozdě je říci dost,
nutit tě z lítosti lhát,
z přítele nezvaný host.
Nezbývá než opít se,
nechat se obejmout paní,
co říka si lhostejnost.
Pak skrýt bolest za masku vzrušení,
jak ustojím to? Nemám tušení.
Vím jen, že miluji tě,
miluji k zbláznění.