|
Byl jsem tam, plakal jsem tam, cinkal jsem tam...
 23.12.2011 4 1281(15) 0 |
Tváře mě pálí od slz,
ale přesto,
a nebo právě proto,
mám radost.
Radost,
že jsem si zacinkal klíčema,
i když jsem svobodný.
Cinkal jsem pro tebe,
Václave.
ale přesto,
a nebo právě proto,
mám radost.
Radost,
že jsem si zacinkal klíčema,
i když jsem svobodný.
Cinkal jsem pro tebe,
Václave.
23.12.2011 - 21:54Eliška Vobrubová
... to je dobře, žes tam byl... a k textu: zkus, jestli by lépe nevyzněl, kdyby byl členěn do dvou slok - první radostí končí, druhá radostí začíná (tedy mohla by, kdybys usoudil, že můj nápad je k něčemu dobrý...) - a třetí řádek odzdola - oprav ikdyž na i když, je to blecha, ale je tam:-)
23.12.2011 - 21:38To byl opravdu emotivní zážitek, už při mši jsem měl knedlík až v krku...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Klíče na Hradčanech : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Bílá růže
Předchozí dílo autora : Sníh
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Venda Kousek» narozeniny
Noira [18], Mins [18], TualKraplak [17], jannulka8 [16], Hellhor [15], Oxfethriel [15], Lisbeth S. [15], silver_fox [14], Tereza Vlašánková [12], rorschach [2]» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
