Přemítám...

Potichu sedím,
přemítám o životě,
proč se občas cítím,
jako kůl v plotě.
Jak páté kolo u vozu...
jak ošklivé kalhoty,
do kterých už nikdy nevlezu.
Jak uschlá kopretina,
po které čmelák už nevzdechne,
tak čemu jsem vinna,
že mě vždy přeslechne...
Jsem jak smítko prachu v davu
a ještě skláním hlavu...
Jsem malá v tomto světě,
poupátko nevýrazných barev
a v této předposlední větě
chci říct,
že s láskou tiše plavu...