 16.11.2010 0 1327(10) 0 |
...Po anglických ulicích se lehce jakoby po mráčcích procházel kněz. Tiše si pobrukoval písně z kancionálu, když v tom spatřil chlapce, kterého dobře znal a měl ho rád. Chlapec v ruce držel klícku, ve které seděli tři ptáčci a třásli se zimou. Každým pohybem, jenž chlapec s klíckou neopatrně vykonával, sebou tloukli o mříže. Kněz ho zastavil a zeptal se ho: „Proč nejsi víc ohleduplný k těm ptákům?“ Kluk se uchechtl a pravil: „Ále, jsou to jen staří ptáci, nemají žádnou cenu.“ „Co s nimi tedy budeš dělat,“zeptal se chlapce. „Budu si s nimi hrát, budu jim vytrhávat peří, lámat nohy. Budu je proti sobě štvát, ať se navzájem klovou. Myslím, že si s nimi užiju spoustu legrace.“ „A co pak? Za chvíli tě to omrzí, co s nimi uděláš?“ Chlapec se zamyslel. „Mám kočku, myslím, že si na nich pěkně smlsne.“ „Co za ně chceš,“ zeptal se kněz přímo. „Ale otče, k čemu by vám byli, jsou to jen obyčejní staří ptáci, ani zpívat neumí.“ „Ptám se tě, co za ně chceš?“ Chlapec si změřil kněze pohledem „10 liber.“ Kněz vytáhl peněženku a podal chlapci peníze. Ten je vzal a utíkal pryč, bál se, aby si to kněz náhodou nerozmyslel. Ten však vzal klícku a šel s ní do blízkého parku, tam ji otevřel a tři drobní ptáčci vzlétli do koruny stromů…
...Po rajské zahradě se procházel Ježíš, když v tom zahlídl satana, jak se pochechtává a mne si ruce. Zeptal se ho tedy: „Co se stalo, proč je ti do smíchu?“ Satan se nedůvěřivě podíval, ale pak řekl: „Co bych ti neřekl. Zrovna se mi podařilo napálit celé lidstvo, oklamal jsem všechny. Všichni mi zobají z ruky. Jsou tak hloupí a naivní a já jsem teď jejich pán. Cha cha.“ „A co s nimi budeš dělat, zeptal se ho Ježíš“ „Co by, naučím je chovat se tak, jak chci já. Budou krást a vraždit. Ubližovat a nenávidět. Brát se a rozvádět. Klít a ponižovat. Budou se navzájem nesnášet a budou nesnášet i sami sebe.“ „A co pak, až už takoví všichni budou? Satan se odmlčel. „Pak……….je zabiju.“ „Co za ně chceš, zeptal se ho Ježíš“ „Ježíši, Ježíši, hloupý jsi. K čemu by ti byli? Budou tě nesnášet, nebudou ti věřit. Těžké chvíle s nimi zažiješ. Nevděčný je to druh. Budou tě žalovat, mučit, trýznit a nakonec tě zabijí, vyšlou tě smrti napospas. Neber si je.“ „Ptám se tě, co za ně chceš?“ Satan si Ježíše prohlédl a po chvíli pravil: „Chci všechny tvé slzy a všechnu tvou krev.“
Ježíš vzhlédl k nebi a zvolal: „Máš je mít…“
...Po rajské zahradě se procházel Ježíš, když v tom zahlídl satana, jak se pochechtává a mne si ruce. Zeptal se ho tedy: „Co se stalo, proč je ti do smíchu?“ Satan se nedůvěřivě podíval, ale pak řekl: „Co bych ti neřekl. Zrovna se mi podařilo napálit celé lidstvo, oklamal jsem všechny. Všichni mi zobají z ruky. Jsou tak hloupí a naivní a já jsem teď jejich pán. Cha cha.“ „A co s nimi budeš dělat, zeptal se ho Ježíš“ „Co by, naučím je chovat se tak, jak chci já. Budou krást a vraždit. Ubližovat a nenávidět. Brát se a rozvádět. Klít a ponižovat. Budou se navzájem nesnášet a budou nesnášet i sami sebe.“ „A co pak, až už takoví všichni budou? Satan se odmlčel. „Pak……….je zabiju.“ „Co za ně chceš, zeptal se ho Ježíš“ „Ježíši, Ježíši, hloupý jsi. K čemu by ti byli? Budou tě nesnášet, nebudou ti věřit. Těžké chvíle s nimi zažiješ. Nevděčný je to druh. Budou tě žalovat, mučit, trýznit a nakonec tě zabijí, vyšlou tě smrti napospas. Neber si je.“ „Ptám se tě, co za ně chceš?“ Satan si Ježíše prohlédl a po chvíli pravil: „Chci všechny tvé slzy a všechnu tvou krev.“
Ježíš vzhlédl k nebi a zvolal: „Máš je mít…“
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Za jakou cenu... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pravda nikomu
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
david824» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
