Přidávám pár pohledů na naše děvčata, berte to s humorem.

Krátký, ne dost rytmický aforismus.

Tuto básničku jsem před delší dobou věnoval mé nejmilovanější osobě, na kterou nikdy nezapomenu. Moment, kdy si jí přečetla a usmála se pro mne znamená mnoho, navždy. Ona osoba by chtěla, abych se o skromnou báseň podělil.

Jedna částečka z mnohem většího celku. Palime plasty jak mosty tak vazby.

....

Dva sbližující se mladí lidé se „dobrodružně“ vydávají poznat krásu, kterou oči nespatří.

....

z nutkavé potřeby si zarýmovat

Když nejsou peníze, tak Máchovo jezero musí stačit.

Slam poetry je v poslední době čím dál víc populární. A ani já jsem se tomu, vesmíru dík, nevyhnula. Tak tady je něco z mé tvorby.

Když jsem zveřejnil kolektivně psanou báseň "Miliónový kompost"¹, Singularis mi napsal(a) o svém dílu "Osudový syzygos"² obsahujícím slova navržená v diskusi a mě se zachtělo napsat vlastní dílo obsahující stejné pojmy (podtržené), načež mě postupně napadlo navrhnout na konci vlastní slova, na které pak někdo může navázat, ale už ne od začátku, nýbrž jako pokračování tohoto díla, které pak bude moct kdokoliv po kouskách rozvíjet (podle pravidel viz. konec).

pro Tebe nebo pro maják uprostřed vlnobití klasů

Krátká báseň o příjemném trávení času v přírodě. (A měl bych vás upozornit, že občas v anotacích nepíšu pravdu...)

„Doma je tam, kde mám knihovnu.“