Oni mi chtějí vzít Mikyho! Musím něco udělat. Teď hned! Musím pryč!

Tak jsem si zase jednou vymýšlela.. a vzniklo z toho tohle... rozervěte mě! :) je to asi čtvrtý pokus s nejméně slyšitelnými chybami :D

„Ne, Eliško, první se musí rozhodnout Leny! Co když ho už nechce? Nezapomeň, že uplynula dlouhá doba.“

nebyla by na škodu kategorie básně / "láska" ....(maybe it used to be so..ale teď je všechno ok =) měním se..)

„Copak? Vy se snad znáte?“ Vedoucí těžce dosedl na židli. Rukama si prohrábl své zrzavé vlasy a velice tiše, s kapitulací v hlase řekl: „Tak tohle, to děvče zničí.“

...

Sedla jsem si a prostě psala... a psala ...

tak si říkám, jak těžké je někomu říct ne, někoho odmítat a jak nenávidím lidi, co dávají naději, která tam není. Proč to ale dělám i já?

Z úvah mě vyrušil arogantní hlas: „Vy jste tady vedoucí?“ „Jistě,“odpověděla jsem a zvedla hlavu od knihy.

Ani tak moc to nebylo pro vás, jako pro ten vítr, co mi funěl do ucha:)

trošku punku

Jednoduchá vánoční zamilovaná...

Přijela asi třikrát, a to jenom proto, že potřebovala peníze. Pak odjela na roční stáž do Francie. Mé poslední zprávy jsou, že se tam vdala. A čím se živí, snad ani nechci vědět.“

„No, víš,“ ujal se slova Jára, „tady se totiž scházejí úplně jiní lidé. Většinou se sem schovávají slavné osobnosti s milenkami, nebo různé celebrity, ale také hodně lidí ze západu."