smutek je veselí (ne jako mladý, ale jako to)

Motto: Love? No, I prefer vodka.

Stalo se vám, že jste s někým někde byli a zažili to samé a každý si to pamatoval úplně jinak?

Jsou to pouhé výstřelky bez jasné souvislosti. I když tématika je zcela stejná. Není to současné ale stále a jistě vyjadřují mé pochybnosti. Chci se podělit o pár myšlenek. A také to publikuji kvůli formě, která mi vyhovuje. Chci také upozornit, že tečkou ta slova nikdy nekončí. Díky.

Půl já, půl Marie. Naše korespondence.

... otevírání dopisu od banky, myšlenky u zakázaných věcí, příchod jisté osoby ... Psána tužkou na obálku ...

Některé okamžiky se nezapomenou, zůstávají ne snad v paměti, ale kdesi v člověku, v něm rozprostřené. Krátká vzpomínková věcička.

Na románu Zaslepenost a stereotypy již pravděpodobně nebudu dále pracovat, takže zveřejňuji osnovu zbytku příběhu.

Jsem/jsme. Na fotku mam copyright