No....moc jsem to asi nevyved, nešlo mi dnes ráno nic legračního ...je to narychlo... tak prosím nekamenovat, polepším se:-)

..

osobní

milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě

Rozhodoval jsem se, jestli to nedat spíš do deníku. Měl jsem hroznej víkend. Dvě noci za sebou rozdávat radost, to člověka vyčerpá :-) Sobota, čtyři ráno, dvacet pod nulou, osamělá dodávka a v ní zoufalci s lahví vína, kterou sebrali někde na stole :-) Příště už budu veselejší, fakt!

Něco takového jsem už dlouho nenapsal... zajímavej pocit...

zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...

zase jen taková chvilka... noc ze soboty na neděli - zhruba půl páté, prázdné ulice, na zádech havarovaná harmonika, v duši tak nějak všelijak...

Hrozně jednoduchá, navzdor svým předsevzetím jsem ji teď napsala a hned ji sem hodila. Napadla mě v souvislosti s jedním komentářem.

pocitovka

svata pravda (jak pro koho)

Ve smutnění..

Jsem prostě smutná, nějak sama mezi lidmi. Někdy!

Tak trochu o politice.

Diskuze o přirozeném a nadpřirozeném mě inspirovala. Kajícně přiznávám začátek dle Reyneka a konec dle Dyka.

Je smutná, vlastně vůbec není o krajině.