Má prvotina... V lásce i v básni

Moje první sbírka. Jsou zde všechny básně co jsem sepsal a schoval do malé černé krabičky. Seřazené podle doby sepsání od nejstarší po nejnovější. Odráží se v nich vše, co mi ze srdce vyteklo na papír. Krabička je nyní plná. Je čas se s nimi svěřit.

Hodně afektovaná, ale musela ven.

https://www.youtube.com/watch?v=GVfxOfjZ7Qo

Ach, ty podzimní zimo, nejsi špatná inspirace.

Pro tebe k svátku.

Další výplod zmučené mysli.

Je třeba další upoutávka? Kdo by si ji přečíst měl, stejně na to nebude mít čas.

Třináctka je prý nešťastným číslem, ale já ji vždycky měla ráda. Snad se moje třináctá báseň bude líbit. :)

Starší píseň s novou aranží.

Něco mi říká, že bych se zrovna s dekadencí a symbolismem neměla moc ztotožňovat.... Ale co.... Všechno zlý je k něčemu dobrý a já jsem se konečně zbavila těch očí, co vidí na růži jen trny a zase na ní můžu vidět krásu a vůni květu.... Je čas jít dál. ;)

Jedenáctá ufňukaná veršovánka dívky, která neumí zapomínat, byť by si to přála.

Desátá veršovánka, zrozená z dávných vzpomínek.

Devátý výlev nešťastných vzbouřených citů nevyspělého děvčete.

Osmé drobné zakolísání mého sebeovládání, které vyvrcholilo počmáraným kusem papíru. :) Tak snad za něco stojí.

Sedmá plačtivá veršovánka jedné malé holky.

Šestý smuteční proslov opuštěného děvčete, adresován stejnému člověku, jako těch pět předchozích. Je jedno, že si je nikdy nepřečte. Psaní na smutek pomáhá. :')

Pátá stížnost... Buď je o dámě s deštníkem, nebo o mně samotné.