Když jsem tady v létě začínal, tak jsem si řekl, že jestli tu přežiji do listopadu, tak tohle k výročí sedmnáctého vložím. Napsáno v první polovině roku 1989 v mých 19 letech. Díky Gorbiho "glásnosti" se uvolnila atmosféra a písničkáři zpívali i to co by ještě nedávno vyškrtla tužka cenzora. Zasažen atmosférou doby jsem pocítil potřebu napsat protestní text. Mnohým současným psancům ve věku 19 let nebo i mladším bych nedosáhl ani po paty. Vkládám to sem pro pobavení na můj účet.

všude kolem nás.

Bádala jsem na netu po svých předcích. Tohle je výsledek.

Tak trochu o mých včerejších pocitech. To "kolik" je tam mockrát... ale prostě to tak chci.

Taková tulácko-pohanská říkanka.,z doby, kdy jsem ještě chodíval na dlouhé výšlapy.

přežije

některé okamžiky dýchají

srdce

Nehledejte Angela.

Děkuji, moc ti děkuji za vyvedení ze tmy, i když jen na chvíli