...neuvěřitelné...co umíš.

...možná "hravý smutek" , možná "rozdováděná samota"

Jedna z mých nejstarších šuplíkových záležitostí....Tenkrát jsem to tak cítil. E

Tyhle verše mne napadly, když kamarádka na jiném servru napsala nádherné něžné dílko s názvem "Šeptání". Když jsem psal tuhle báseň, netušil jsem, že i já budu teď jen šeptat nejen nocí ale i dnem!;o))) Ještě že to není zvuková nahrávka...

:) inspirováno jedním překlepem

Vzpomínáme, vzpomínáme... A někdy ne vesele, někdy vůbec ne vesele...

Nečtěte to, tančete to.

schoulená postava v nekonečné kostce zrcadel jej obklopujících. a všechna zrcadla odrazem světla sdělují to samé. 'JSI ZBYTEČNÝ!'

-

Jednou již mohl bys po sobě všechno to svinstvo uklidit, nemyslíš?

všem ženám, které vědí, všem ženám, které chtějí, všem ženám, které umí, všem ženám, které něco dokázaly. Případně i bez Ceasara

už to nehulte!

Život se opatrně plíží dál a smotává svět do spirál... Pro Absolutera, 7.2.2006

( ...mamince pod stromeček... )

....

Nevěřil jsem, že jsi skutečná. E

je to spíš o čekání, než přicházení

Bláznivé veršíky, které mne napadly při prohlížení idilických obrázků z tropických krajů, četbě veršíků severky a čarodějky , /což jsou dvě skvělé holky a nadané básnířky z literu/ a vzpomínce na neznámou krásku, kterou jsem zahlédl z tramvaje...