Jsem nic, jsem nikdo, ale přezto Tvoje.

Pro změnu krapet prózy...

a na parapetu vrabec, tančící na hudbu, kterou neslyšíme a venku sny, které nám uletěly, když jsme (z a s e) nedávaly dostatečný pozor.klasika.

.. a tak jsem si na krk navlíkla eiffelovku a užívala si sluníčko. dělala ze sebe, naprosto neoprávněně, slečnu (rodu ženského) a utápěla tě v mejch okatejch punčochách..

Není mi moc jasné, co se to právě prořítilo kolem.

http://www.youtube.com/watch?v=Or8ZMqfaFak

Uvidíme...

Už nemůžu dát slzy světu...

.

:)

Vrátil jsem se kousek nazpátek do časů, kdy byl jsem mlád, do světa půvabných pohádek, které jsem slýchával rád. Jen děj jsem poněkud upravil, tak jak už zvykem je dnes, i vlk by se z toho poučil, že život je někdy pes...

***