Jak nás život mění - naše myšlenky, naše prožitky vrývají se do tváře i duše - bohužel nesmazatelně

Tohle je něco co mě napadlo během jednoho jejího pohledu na mě...

Jen takový pocitový povzdech, ohlédnutí, co ale nic neřeší..

Prosím, není to o mě, protože já jsem s tím svým šťastná a zatím mi nic podobného nevyvedl.

http://www.youtube.com/watch?v=uHPNB9XNQH0&feature=fvwrel

anotace: přemýšlel jsem dlouze, zda-li to sem dát nebo ne. Je přeci sprostou krádeží kousku atmosféry vydávat za svoje verše, co si mě vybrali za jejich bránu do světa. Je ale také pravdou, že samotné verše se mohou dotknout jenom básníků, lidí co dokáží překládat vítr a zář do lidské řeči. A že básníci jsou zavázáni nejen sobě, ale i okruhu jejich čtenářů, nenechávat si to nejlepší pro sebe. Tím pádem jsem byl nucen vyžší vůli, nebo chcete-li snad silou denního snění, umístit sem i tuto pasáž myšlení vesmíru, co jsem ji zrovna vešel do cesty.

...

Promiň a děkuji Martino ..

Iterum.

...vlak... "Your eyes...they turn me..." ... endlessly... "She looks back, you look back..Not just once, not just twice..."

Tohle je jen cresscendo příběhu. Přijdou jiné zvraty.. Pokud je napíšu...