/tahle nemluví ke mně. svoboda je prostor. já si svůj prostor osahávám, on se učí si zvyknout na mě. třeba si spolu jednou dáme ráno kafe bez podezíravých pohledů, vzájemných/

..co dodat, stal se z toho fenomén, tak i chápu, že někteří lidé zapomínají co je to face to face, procházky, výlety..nechci nikomu křivdit, je mu smutno z toho, jak se lidé mění a v co.. (někteří)..

Jen takový kratičký zkrat :-)

You can hide...

Je to dle pravých událostí, akorát trochu zpracováno do stylu alá Bukowski. Přišlo mi to příhodné, jelikož ten večer byl skutečně dekadetní a divný a tohle... tohle bylo ještě dekadentnější a divnější, než cokoliv jsem kdy zažil. Sice je to skoro rok, ale vždycky jsem si přál něco o tom napsat. Tak enjoy and recycle, zase po dlouhé době vám něco píši.

nechápejte! já vím, že né, ale kdyby náhodou, tak né

Bude dobře , snad ..

Nějak jsem v poslední době zanedbával povídky. Napravím to jednou starší - takovým experimentem. Kombinací povídky a faktu.

Trochu obsáhlejší, ale pracovala jsem na tom dva dny, tak snad vás neodradí od čtení a bude se líbit ;)

Všechno nějak začíná a končí... Pak končí.... Padáš... Tápeš... Hledáš oporu pro své paže.... Šeptáš odpusť.... Vše.... Ale vždy se vzpomíná NA TO DOBRÉ....

...