a hlasy do hlavy lžou a nelžou. Neměň se. Jsou krásný (jaký jsou)..

***

a všichni zapomenou... i já... i oni... a bude po všem... jen ty kytarový sóla nám budou znít na cestu...

ve smutku psaná.. asi nesrozumitelná.. ale bolelo to:(

Znám lidi, kterým cukr nedělá dobře. Jsou pak hyperaktivní a stokrát dokola omílají jednu věc, až z toho všem v jejich okolí třeští hlava myšlenkami na vraždu tupým předmětem. To jen tak na okraj. Báseň je ta nejklišoidnější rýmovačka, kterou jsem kdy (v matice) složila - na rozdíl od spousty básníků se mi o osobním životě píše nejhůř.

Inspiraci mi poskytl Aleš Valenta v soutěži Star Dance.

...také přidávám jednu podzimně naladěnou...:-)

...třeba k narozeninám

Shrnutí života?

když se zloba dostane na povrch...