|
...
|
|
někdy je zbytečný počítat mrtvý výročí.. dneska to jsou dva roky. dnesky by to byly dva roky. *
ani nevím, o čem ta báseň je. psala jsem ji v metru. míchaly se ve mě všecky myšlenky, nemá význam, snad jen jednotlivý pocity v ní.
|
|
Strašně mě baví jen tak sednout ke klavíru, zapomenout na všechno a nechat se unést fantazií. Říká se, že každá tónina má svoji vlastní barvu a náladu. Tak tohle je pro mě d-moll :-)
|
|
...
|
|
///
|
|
... taková ... zvláštní ...
|
|
...teoreticky vždycky spojené s novými začátky...které končí ve vteřině, kdy končí slunný den...(věnována...někomu, koho jsem potkala už dávno, ale teprve teď jsme si podívali do očí...:))
|
|
Dnes smutek svůj chci přetavit v lásku ...
|
|
VYtvořeno vždy na 5 zadaných slov
.... trochu pro odlehčení mé obvyklé tématiky:-)
slova zadával:.... spřízněná duše:-)
|
|
snaží se toho tolik říct. . .
|
|
nevím, jen takový pokus...nápad...:-)
|
|
.. jedna z podob stáří..
|
|
William Parrish a jeho slova byla podnětem.
|